Záhada "Modrého Stromu"

- jeden z mnoha zachovaných příběhů pro školní časopis na střední škole

Záhada  „Modrého Stromu “

Jsem obyčejný vandrák,co se toulá světem.Každý mi říká jinak.Bídáku, líná chásko a tak všelijak podobně. Jinak mé jméno,které mi rodiče vybrali než zemřeli bylo, aspoň myslím ,Ferda. Mezi kamarády však se víc chytlo známé Franke, a tak mě vždy oslovovali při večerech u táboráku s kytarou. Scházíme se takhle každou sobotu a povídáme si příběhy,které jsme na cestách prožili nebo které jsme slyšeli. Tohoto večera přišla řada i na mně. Jako obvykle nás sedělo kolem ohně „ Deset tuláků “, jak jsme si říkali, a debatovali o všem možném.

„ No tak, Franke, dnes je řada na tobě. Povídej,co jsi slyšel nebo prožil.“ „ Dobrá tedy,“ povzdychl jsem „ povím vám příběh,který se mi stal při toulkách po krajích Beskydských.“ Martin přiložil dřevo na oheň a ostatní si pohodlně sedli na dubové špalky.

„  Tento příběh jsem prožil na vlastní kůži.Toulal jsem se zrovna po Beskydech,kde chtěl jsem navštívit Radhošť a jiné krásy přírody. Odpoledne bylo dusno,zvířata vyhledávala  stín a já hned vytušil,že se schyluje k  bouři. Hledal jsem hospodu, ve které bych mohl přespat,ale široko daleko nebyl ani náznak po lidech. No nic, říkal jsem si pro sebe,někde snad najdu přístřešek. Začaly padat první kapky a v dáli zahřmělo. Přidal jsem do kroku a rozhlížel se po úkrytu. Silně se rozpršelo,obloha zčernala a blesky ozařovaly strmé skály. Bouře se dostávala do nejhoršího. Najednou jsem si všiml díry do skály,která byla jakoby přímo vytesaná. Na nic jsem nečekal a vběhl jsem dovnitř. K mému údivu jsem tu našel krb,stůl,židle,ale všechno bylo vytesáno z jednoho kusu kamene. Vedle krbu byla i hromada suchého dříví a tak jsem s radostí zatopil v krbu. Za chvíli bylo v jeskyni teplo a nesla se jí krásná vůně z připravovaného guláše. Bouře se blížila k vrcholu,blesky osvětlovaly stěny jeskyně.Plameny ohně vrhaly strašidelné stíny. Ničeho jsem si nevšímal a v klidu pojídal gulášek. Když v tom najednou , jako blesk z čistého nebe ,se ozvala tlumená rána,praskot větví a nelidský výkřik. Slyšel jsem od místních lidí pověsti o Modrém Stromu,ale doteď jsem netušil,že stojím přímo v něm. Podle pověstí se za bouřlivých  nebo příliš dusných nocích potuluje kolem jeskyně přízrak stavitele, který straší nebohé pocestné. Podle toho,co se říká,se oběsil na stromě nad jeskyní.Tento strom je pokryt modrým mechem a lišejníkem, podle něho dostala název i jeskyně,kterou zbudoval. Hlavou se mi proháněly tyto myšlenky,když se jekot ozval znovu. Byly to nesnesitelné zvuky,které by se snad nedaly k něčemu známému přirovnat. Ačkoliv nejsem žádná padavka,začínal  jsem mít strach. Nejsem z těch ,co věří na strašidla,bál jsem se spíše nezvaného hosta nebo divého zvířete. Popadl jsem z krbu hořící větev a vyběhl ven. Blesk stíhal blesk a vytvářel po skalách hrůzostrašné scenérie podnícené ještě mohutným burácením hromu.Foukal silný vítr,takže hořící větev po chvilce zhasla.Co dál,říkal jsem si,podívám se aspoň trochu kolem. Ozval se praskot větví a podivný zvuk vycházel z lesa nad jeskyní. Prudce jsem se otočil a podíval se směrem, odkud vycházely zvuky. Zůstal jsem stát jako přibitý a po zádech mně přeběhl mráz.Cítil jsem úplně kapičky potu a deště,které mně stékaly po těle.

To co jsem spatřil mně úplně vyrazilo dech. Na stromě nad jeskyní visela silueta oběšence. Štíp jsem se do tváře jestli se mi to náhodou nezdá a podíval se znovu. Postava byla tam a vítr si s ní pohrával ve větru takže se houpala ze strany na stranu. Při obzvlášť velkém záblesku  jsem uviděl tvář.Hrůza mě obešla. Bledý obličej zkřivený do smrtelné do smrtelné křečovité grimasy,oči vypouleny a jazyk mu vlál ve větru. Musím mu pomoci, pomyslel  jsem si a hned jsem začal šplhat nahoru nad jeskyni. Najednou blesk udeřil do stromu nade mnou a urazil z něj hořící kmen, který se valil na mě. Uklouzl jsem po mokré skále a padal dolů před jeskyni. Není mi asi souzeno zachránit ho. Vrátil jsem se zpět do jeskyně a pokoušel se usnout na tvrdém kamenném lůžku. Bouře pomalu ustávala,ale podivné zvuky se stále ozývaly a v uvnitř je stěny mnohonásobně zesilovaly. Dlouho mi trvalo zvyknout si na tyto zvuky,ale po dlouhé době jsem na konec usnul. Ráno bylo hezké počasí a vypadalo to na krásný den. Ptáčci prozpěvovali a nic nejevilo známku podivných událostí předešlé noci. Zdálo se mi to ? Nebo to byl jen přelud ? Hra světla a stínu ? Jestli ano,tak proč ty podivné zvuky ? Protáhl jsem se,umyl se u studánky , posnídal a chystal se podívat na místo včerejší události. Vyškrábal jsem se na horu a spatřil strom porostlý modrým mechem. Opravdu vypadal jako modrý. Po mrtvém nebo nějakých stopách ani památky. Jediné, co mě utvrzovalo v tvrzení,že jsem nespal, byl upálený pahýl stromu a ohořelá kláda dole pod jeskyní, která by mě určitě zabila. Zeptám se na to ve vesnici, tady nic nezmohu. Ve vesnici byly všichni z toho veselí a po chvilce se mně dostalo krátké, ale pravdivé vysvětlení od místního profesora. Tohle se nám tady stávalo často, a tak jsme zavolali odborníky. Zjistilo se,že v jeskyni se uvolňuje z podzemí velmi vzácný plyn,který má halucinační schopnosti. Při delším pobytu v uvnitř Modrého Stromu se dostaví milné obrázky podmíněné pověstmi o staviteli a jeho osudu. Ne každý z toho dostane se zdravou kůží.“

„ Tak ,kamarádi , to je můj příběh ze života.“ „ Paráda,Franke,opravdu zajímavý příběh.“ Petr zase chytil kytaru a zábava se zase začala rozjíždět. Všude plno řečí,piva a závodů.Další povídání jiného příběhu na mě zase vyjde až za deset týdnů,mám jich ještě fůru.My čundráci toho prožíváme spousty a spousty.Doufám, že se Vám můj příběh líbil. Mějte se fajn a zažívejte spoustu dobrodružství.

Váš  Ferda   alias   Franke