O malém Zmrzlíkovi 

- první z pohádek pro moji malou dcerku

O malém Zmrzlíkovi

            Za sedmero horami, za sedmero řekami, tam, kde travnaté břehy přechází v bílí sníh, žila rodina ledových skřítků- Zmrzlíků. Byli sami uprostřed ledových plání ve svém ledovém království daleko, daleko od lidského světa. Tento svět byl krásný a tajuplný, skřítkové ovládali spoustu kouzel, které využívali na udržování sněhu a ledových plání, jiná ani neznali. Báli se lidí a ani se mezi ně moc netoulali, jen občas, když byla zima, vydávali se poškádlit obyvatele bližších vesnic nedaleko hranic sněhu a ledu.

            Tak to bylo i letos. Napadlo sněhu víc než obvykle, lidé měli plno starostí, práce a skřítci toho hned zneužívali. Jeden z nich , jmenoval se Zmrzlík , byl malý, nešikovný a ostatní skřítkové se mu smáli a nechtěli ho brát s sebou na dovádivé výpravy. „ Jsi malý, nezkušený a přivoláváš jenom maléry, nemůžeš jít s námi,“ odvětil mu starší bratříček. „ Ale já  se budu snažit ,“ žadonil Zmrzlík a dal se do breku.“ Vždyť ani neumíš pořádně kouzlit, nikoho nevyděsíš,“  okřikl ho další. „ Ale já to umím,“ pofňukával a začal mumlat. Z ničeho nic se před nimi objevil sněhulák. „ Tím chceš strašit lidi ?“ smáli se mu ostatní,“ radši tu zůstaň a uč se !“ Zmrzlík se rozbrečel, ale nepomáhalo to, brášci se zvedli a odešli. „ Proč musím být takový nešika ?“ ptal se sám sebe a házel koule do sněhuláka.“ Já nechci lidi strašit, já jim chci dělat radost a kamarádit se s nimi.Ale jak to mám udělat? Půjdu za nimi.“ Rozhodl se a vyrazil do ledových plání. Bloudil mezi sněhovými dunami, honil se s tuleni a škádlil lední medvědy. V tom zahlédl na obzoru černý dým. Zbystřil. „ Tohle je určitě ta vesnice, kam vyrazili mojí bráškové. Ale musím dávat pozor, je tam velmi zlý člověk, který o nás ví a strašně rád by nás pochytal.“ S těmito myšlenkami vyrazil k vesnici. Už z dálky slyšel štěkot psů a radostný povyk dětí, které se oddávali zimním hrátkám. Opatrně se přiblížil k prvním laťkám plotu a skrčil se za tisovým keřem. Chvíli pozoroval děti,jak skotačí a měl sto chutí si jít mezi ně hrát,ale neodvážil se, věděl dobře, že když lidé skřítka chytí, musí jim splnit jedno přání i kdyby mělo být proti jeho vůli. Zmrzlík opatrně přešel do blízkého lesíka. Spatřil tam své brášky, jak tam číhají na nic netušící kolemjdoucí. Už,už na ně chtěl křiknout, ale v poslední chvíli si to rozmyslel.“Budu je sledovat a pak na ně juknu, ti se vylekají !“ těšil se s pomalu se blížil k nim.

            Ve stejné době vycházel s chalupy Mordus, velký , ošklivý chlap se zjizveným obličejem. Byl oblečen do hustých kožešin a ošklivě mumlal. Byl to on, kdo chtěl pochytat skřítky, kteří se mu už jednou pomstili a znetvořili ho. Vydal se směrem k lesíku a doufal, že snad zde chytí zatoulaného skřítka.“ To by v tom byl čert, abych dnes některého z nich nechytil,“ brumlal si  pod vousy. Šel , a pod nohama mu křupal zmrzlý sníh. Najednou uslyšel drobné hlásky.“ To jsou oni !“ zajásal a pomalu se plížil k nic netušícím skřítkům. Pomale vytáhl pytel a vyrazil. „ A mám vás, vy zpropadení skřítci, a teď si odpykáte, co mi vaši předchůdci natropili!“ Chytal bezmocné vyděšené skřítky do pytle. Marně se snažili bránit, marně před ním utíkali, nic nepomohlo, pochytal je všechny. Zmrzlík vyděšeně koukal na tuto scénu a nevěřil svým očím. „ Jak jen jim mám pomoci, u všech skřítků, jak ?“ zmateně začal pobíhat a vyrazil směrem k Mordusovi. „ A další vykutálený Zmrzlík, tak pojď ke mně.“ A už se natahoval ke Zmrzlíkovi. „ Nech mě!“ vzkřikl vylekaně Zmrzlík, „Jsem nejmocnější ze všech skřítků, a když mé brášky nepustíš tak, tak ….“ „ Tak co ? „ uchechtl se Mordus „Proměníš mě ve sněhuláka ? HAHAHA !“ Zmrzlík se zarazil „ toto je jediné kouzlo, které umím, ale dokážu to ? On je tak velký a já jen ubohý malý skřítek.“ Pomyslel si v duchu. „ Zmrzlíku, udělej to !“ ozývalo se s pytle pištivými hlásky. „ Řekl sis o to: Zimo, mrazy i ty můj snížku bílí, pomož mi ať je z něho sněhulák na chvíli.“ „ Tím mě nazas….“ Nestačil doříci Mordus a cítil jak se mění ve sněhovou figurku.“ Bráškové, pojďte rychle, vrátíme se domů dřív než kouzlo pomine.“ „ Děkujeme ti Zmrzlíku, nejsi vůbec nešika, ale nejlepší skřítek a bráška ze všech.“ Radostně se vrátili domů do ledového království. A od těch dob už nikdy mezi lidi nechodili. Jen občas o Vánocích, ale to už je jiný příběh.